First decision that really matters

4. června 2012 v 4:08 | Anna |  Můj život
Takže...
V poslední době jsem hodně přemýšlela o tom, že bych tady zůstala i na další rok. Jenomže jsem myslela, že by to nešlo, kvůli mojí host-family. No každopádně teď jsem se bavila s mojí host-mámou o tom a ta mi řekla, že by s tím naprosto souhlasili a byli by vážně rádi, kdybych zůstala... Ale nebyla to taková ta fráze, bylo to prostě upřímný. A já si v tu chvíli uvědomila jak moc velký rozhodnutí přede mnou stojí, jak moc mi to může změnit život...

Kdybych tady zůstala i další rok, udělala bych si řidičák, měla bych auto a práci... A dost možná i stáž u kardiochirurga na pár týdnů v Georgii. (Chci být kardiochirurg totiž...) Nebylo by to tak těžký jako tenhle rok, protože bych už měla kamarády a i to auto a práci, takže bych mohla sama někam jezdit a tak... Odmaturovala bych tady, měla bych tu super čepičku jako Lucy... A snažila bych se najít stipendia na vysoký a tak... Což by zase znamenalo, že bych s největší pravděpodobností šla na vysokou do Ameriky a... To by znamenalo že bych tady byla vlastně asi mnohem víc, než jeden rok.

Já vim, že pro mojí budoucnost a všechno by bylo prostě nejlepší zůstat v Americe a žít si svůj americkej sen... Jenomže jsem na to připravená? Jsem připravená na další rok "odložit" můj život, ve kterém žiju ve velkoměstě, co miluju a ve kterém mám moje nejlepší nejlepší kamarády, rodinu, kluka co z celýho srdce miluju a lidi, co mě vždycky podporovali a podporujou? Když přemýšlím o tom, že za 6 týdnů budu muset odjet, trhá mi to srdce. Ale trhá mi to srdce víc, než myšlenka, že bych další rok nebyla v Česku?

Je mi jasný, že si Česko hrozně idealizuju. Že vůbec neni tak dokonalý, jak mi teď tady v Americe přijde. Ale i tak ho miluju, a hlavně miluju ty lidi v něm. Nejsem si jistá, jestli by se mnou T. zůstal, kdybych odjela. Ani bych mu neměla co vyčítat, popravdě řečeno. Chápu, že vztah na dálku bylo rozhodnutí nás obou, ale asi je jasný, že já se cítím provinile a on, jak dneska řekl, se cítí, jako by byl jenom divák. Prostě jenom čeká, jak se rozhodnu, co udělám, protože s tím stejně nemůže nic udělat. Přijdu si, jako bych pořád víc a víc zraňovala ty, který bych nikdy zranit nechtěla. Zlomila jsem nám oběma srdce tím, že jsem odjela... Zlomím nám ho podruhé... a definitivně?

Náš vztah není nic obyčejnýho.. Je to něco speciální, něco čemu vážně věřím... A něco co vážně cítím. Neříkám, že spolu budeme ještě dvacet let a potom se vezmeme... Ale neříkám, že není šance, že spolu nakonec neskončíme. Tadeáš pro mě znamená celej svět a nikdy bych ho nechtěla zranit. Ale mám svoje sny a cíle... Je to špatně?

Jak bych byla víc šťastná... V Česku nebo v Americe? Co je to správný rozhodnutí? A je správný rozhodnutí opravdu to, co bych měla udělat?

Chápu, že mi nemůžete říct, co mám dělat. Musím to vědět sama. Ti, co to dočetli až sem, těm děkuju. Za to, že mě vyslechli. Sice nikoho neznám, ale blog je pro mě podpora.

Chtěla bych, aby Tadeáš věděl, jak moc ho miluju.. A že ho nechci zranit. Dneska jsem mu řekla o tomhle celým, co řeším. Asi nemusím dodávat, že nebyl nadšenej... A já se cítila jako nejhorší člověk na světě.

T. napsal
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 blond-and-bitchy blond-and-bitchy | 4. června 2012 v 8:16 | Reagovat

ach kotě....já vím že to asi teď nechceš slyšet (hlavně od pomatený karieristicky mrchy jako jsme ja, co je ochotna se dostat kam chce přes mrtvoly a všema dostupnejma prostředkama) ale já bych si vybrala budoucnost. Kluků potkáš mraky a tady ten stát je úplně k ničemu, prohnilej skrz naskrz. Tohle je fakt šance dělat co chceš a dostat se poměrně daleko. jak jsi řekla ideální to není nikde, ale prostě...at se rozhodně s jakkoli, ty především musíš vědět a bejt na 100% jistá, že to tak chceš :)

2 Gabby Gabby | 4. června 2012 v 13:22 | Reagovat

přesně jak píše blond-and-bitchy vyber si to nejlepší pro budoucnost a to vzdělání v USA určitě je :)

3 g g | 4. června 2012 v 14:49 | Reagovat

je to těžké rozhodnutí... já bych asi taky zústala v tý americe, ale zase já jsem nikdy nezažila ten pocit co ty máš s t... škoda, že by nemohl být s tebou v té americe.

4 Ms.Mee Ms.Mee | Web | 4. června 2012 v 19:02 | Reagovat

ahoj kočko , nechceš spátelit ?

5 Annnie Annnie | 4. června 2012 v 22:42 | Reagovat

Kdyz si vzpomenu, jak jsem z Ameriky nerada minuly rok odjizdela a co bych dala za to, abych se tam mohla vrátit... Nepromarmi to, je to tvoje šance - vážně, ikdyz to mozna bude tezky rozhodnuti, tak tenhle rok bude o tolik lepší nez ten minuly a strašně se ti to vyplatí - vrátit se muzes vzdycky, ale DOSTAT SE ZPATKY uz bude mnohem těžší. A mas takový štěstí s host rodinou, ze by byla hrozne škoda to promarnit.

6 Naty Naty | 4. června 2012 v 23:04 | Reagovat

V takový neperspektivní zemi jako je ta naše, se moc lidem nepoštěstí a nemaj šanci studovat v americe. Vem příležitost za pačesy a mysli na svou budoucnost, chapu ze se ti bude styskat po kamaradech, ale ti muzou odejit stejne rychle jako prisli a se svym klukem si muzes zacit lizt na nervy a buh vi co. Zustat v americe je skvela vec, takto nezahod aby si toho za par let nelitovala a nervala si vlasy, ze si zustala zapadla v ty naši zemičce. Jak ja bych rada vypadla...

7 LamyLucy LamyLucy | 5. června 2012 v 1:38 | Reagovat

To je asi jedno z tvých nejvážnějších rozhodnutí.
Já druhý rok zůstala, ale já neměla přítele.
Čechy mi strašně chyběly ... jsem tu ráda.
Musíš si asi srovnat priority, no ... :(
Chtělo by to se rozhodnout třeba po tom, co budeš týden doma. Jestli to opravdu chceš, musíš si být jistá na 100%

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama